Motivace pro vznik doménových názvů a systému DNS vyplývá z rozdílných způsobů identifikace zařízení v počítačové síti. Počítače se mezi sebou vzájemně identifikují pomocí číselných označení, což je pro ně nejjednodušší a nejpřirozenější způsob, používání označení jmény by pro ně bylo příliš komplikované a pomalé. Na druhé straně je člověk, který si nerad pamatuje identifikační čísla a různé kódy, ale raději všemu přiřazuje jednoduchá a snadno zapamatovatelná jména, která si dobře vybavuje jeho mozek. Vhodné pojmenovávání nabírá na významu v době, kdy mají nejrůznější organizace, uskupení, firmy a jednotlivci potřebu prezentovat se ostatním na Internetu a je pro ně nutností volit jasná a snadno zapamatovatelná označení místa, kde lze jejich prezentaci nalézt.
Jelikož tedy počítače si mezi sebou sdělují označení umístění v síti pomocí čísla a lidé názvem, musí existovat mechanismus, který umožní, aby se lidé s počítači dorozuměli. To je jeden z hlavních úkolů systému doménových jmen (DNS – Domain Name System), který se stará o převod mezi číselnými identifikátory (zde IPv4 adresami, dále jen IP adresy, pokud nebude explicitně řečeno, že je řeč o jiné verzi IP protokolu) a pojmenováním (zde doménová jména).
To ale není jediný rys DNS. Druhý zásadní problém vzniká v okamžiku existence velkého počtu doménových názvů, kdy je nutné dát systému pojmenovávání jasný řád a vyvarovat se situace, kdy by byl jeden název použit vícekrát. S tím souvisí i otázka, jak s ohromným množstvím názvů vůbec pracovat a jak z nich co nejrychleji odvozovat potřebnou číselnou identifikaci zařízení v síti. Je nemožné, aby jeden DNS server obsahoval seznam všech existujících názvů, navíc by byl problém zajistit synchronizaci všech DNS serverů, aby jejich úplné seznamy byly stále aktuální a správné. Proto je celý systém řešen hierarchickým způsobem, kdy si DNS servery mezi sebou převodní tabulky rozdělí a navíc mají informace o tom, který server obsahuje které informace.
Poslední změna: 29.04.2007
Změnil: Petr Šťastný