Doménové názvy v síti Internet - DNS

zpět na obsah - DNS

V síti Internet je komunikace založena na rodině protokolů TCP/IP. Síťový protokol IP zavádí unikátní číselné označení každého zařízení (resp. rozhraní počítače), které je do sítě připojeno. Jedná se o tzv. IP adresu (připomínám, že zde mluvíme pouze o IPv4), což je 32-bitové číslo, které si lidé pro lepší čitelnost rozdělí na 4 části po 8 bitech a ty převedou do desítkové soustavy.

Na Internetu se názvy k IP adresám nepřiřazují napevno, ale jsou pojata jako obecné jmenné označení místa v síti, tedy nikoliv výlučně jako pojmenování konkrétního počítače. Těmto doménovým názvům se mohou dle potřeby příslušné IP adresy měnit, pokud se mění fyzické umístění informací, které jsou s tímto názvem spojeny. Skutečné umístění v síti tedy s názvem nesouvisí, na rozdíl od IP adres, pro které to částečně platí (ty jsou přidělovány především podle světadílů a poté už většinou nedochází k jejich geografickému přemisťování). Struktura doménového názvu bývá spíše dána informacemi, tedy např. webovými stránkami, které se pod tímto názvem schovávají (název firmy, označení zájmové oblasti apod.).

Prostor doménových názvů na Internetu je tvořen stromovou strukturou. Kořenem stromu je jedna speciální doména, které se říká doména nultého řádu, a označuje se tečkou. Názvy přímých potomků každého uzlu (tedy „bratrů“) musí být různé. Celý doménový název je pak tvořen cestou od kořene k nějakému uzlu ve stromě, kde skok mezi uzlem a jeho následovníkem na další úrovni je označen tečkou. Výsledné jméno se píše opačným směrem, kořen je zcela vpravo. Na příkladě na obrázku 2 je znázorněna část stromu, v níž je možno vidět doménový název WWW stránek Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy - www.mff.cuni.cz - ze zvyku se poslední tečka neuvádí (avšak nelze ji zapomenout v nastavení některých DNS serverů, jak bude zmíněno v dalších kapitolách). Doménám na druhé hladině pod kořenem se říká doména první úrovně či doména nejvyšší úrovně (TLD – Top Level Domain), např. doména cz. Doménám na další hladině se říká domény druhé úrovně (SLD – Second Level Domain), tedy např. cuni.cz. Domény na druhé úrovni nás budou zajímat nejvíce.

Části názvu mezi tečkami (tedy pojmenování jednotlivých uzlů stromu) se mohou skládat pouze ze znaků anglické abecedy, číslic a znak pomlčky (ten však nesmí být na začátku a ani na konci). Na rozdílu ve velkých a malých znacích nezáleží. Tato část může být dlouhá maximálně 63 znaků, celé doménové jméno pak maximálně 255 znaků.

Zajímavý úvod do DNS, historii a jeho poslání lze nalézt v dokumentu RFC 3467 - Role of the Domain Name System (DNS).

Poslední změna: 29.04.2007
Změnil: Petr Šťastný

(c) Petr Šťastný 2012, e-mail: